Meteorolog a pilot p. Jacek Kerum pořádá zajímavé přednášky vztažené k meteorologii a obecnému letectví, plachtařině. Četl jsem od něj hodně článků, které mne zaujaly. Musím říct, že mluveným slovem jsem byl osloven ještě hlouběji.

Evropský šampionát je za námi. Poslední soutěžní den byl nervy drásající. Bouřka v zádech, a navíc cumulonimbus, který se rozlévá ve výšce a vytváří velkou zastíněnou oblast na konci trati. Mnoho pilotů to komplikuje trať a přistávají. Já se na posledních 18km potkávám s Petrem Benešem a spolu se doslova plazíme směrem k cíli ve slaboučkých stoupáních. Naštěstí se nám daří a když nám Compea ukazují okolo 50m v cíli vydáváme se na dokluz. Vychází to jen o chlup, vzduch nás naštěstí na doletu hezky podržel - klasika jak už to tak bývá, driftujeme plusovou nulu a potom po cestě nalétáváme dvě 1,5 metrová stoupání, které už jen delfínujeme. Oba přilétáme zklamaní a pochybujeme o "podiové pozici".
Nálada nebyla moc veselá a nad koncem souteže tak visela trochu hořká příchuť.

Večer se s vypsáním výsledků vše obrací. I přes "nepovedený" poslední den, zjišťujeme, že britský team také neměl štěstí a v bodování nás nepřeskočili! Napětí ze všech padá a ve chvíli, kdy zjišťujeme, že se to povedlo, všem vyrůstá na tváři pořádný úsměv. V neděli na oficiálním ceremoniálu nám tedy na krk věší jubilejní, bronzovou teamovou medaily pro český rogalistický team. První v historii tohoto sportu v ČR vůbec.

Tato soutěž prakticky uzavírá letošní závodní sezonu a tak na další velké zážitky, musíme čekat do příští. Čeká nás mistrovství světa v Brazílii! Držte palce.

CLASS 1 - flexi HG
1. Christian Ciech (IT), Icaro 2000 Laminar, 7,567
2. Alex Ploner (IT), Icaro Laminar Z9, 7,537
3. Peter Neuenschwander (CH), Aeros Combat C, 7,420
TEAMS
1. Italy, 22,486
2. Hungary, 20,565
3. Czech Republic, 20,300
TASKS: 85.1km, 120km, 101.6km, 132.7km, 145.7km, 93.2km, 116.2km, 100.2km

FULL RESULTS

Je za námi 6 dnů evropského šampionátu a 5 plnohodnotně odlétaných úloh. První polovina tasků se létala v silném větru, druhá polovina v téměř bezoblačné termice. Je zajímavé, jak se charakter termiky ve zdejších podmínkách mění. Fungování zdejšího systému je silně ovlivněno výškou dostupů a vlhkostí vzduchu. Jsou-li dostupy vysoké, rapidně se zvětšují vzdálenosti mezi stoupáními. V kombinaci se zádržnou vrstvou nad údolím, často klouzáme několik kilometrů bez jakékoliv známky proudění, konvergence či klesání. Na konci takových částí trati naopak nacházíme velmi rozsáhlé oblasti stoupání, s několika jádry. Dá se toho využívat, odlétat ze stoupání jakmile zeslábne a delfínovat. Takové oblasti jsou označeny mraky ve tvaru "roztahané vaty".


Ve větrných dnech s nižšími dostupy se dají najít  konvergentní linie. Některé situované kolmo na vítr, a zdá se nám, že se celá planina vlní. V takové linii není neobvyklé letět klouzákem 1:35 několik km. Stačí chvilka nepozornosti, o pár set metrů se odchýlit od správné line a přichází trest v podobě extrémně silných sklesání. Ten pocit když letíš v -7 ms a nejbližší vesnice zoomuje obrovskou rychlostí. Přitahuješ speedbar a zrychluješ na 105 kmh. Pryč. Kamkoliv. A klesání ještě dlouho neustává. Nejlepším řešením v takové situaci, hlavně při letu paralelně s větrem je změna kurzu alespoň o 30°.



Tady v Makedonii se pilot nevzdává v sebemenší výšce!
Další věcí, na které při létání v makedonské flight aréně nezapomeneš jsou nízká zachycení. Když už uletíš extrémnímu klesání, nemůžeš vzápětí zažít nic lepšího než slabý, driftující stoupák v 80 metrech výšky. Dvě zatáčky tě dělí od přistání, už si nalítáváš nad vybrané posekané, sluncem vypálené pole. Pip Pip. Chytáš se bublinky vzduchu a snažíš se v ní udržet alespoň jednu půlku křídla. Nesmíš jí pustit, jinak sedíš. Těch dalších pár vteřin rozhoduje o všem a jedeš špatný pohyb znamená 20 míst v soutěžním pořadí. Nic jiného, než ta malá padesáti metrová kapsa stoupajícího vzduchu v tu chvíli neexistuje. Pip Pip. Trochu to driftuje ale zesiluje. Už nerozeznáváš jednotlivý stébla trávy třesoucí se větrem. Země se vzdaluje. Pip Pip Pip. Pak to sílí na dvojkový stoupání integrovaně ty už víš, že tenhle stoupák ti neuteče a jsi zpátky ve hře! Zvednout se makat za vedoucím gagglem.


Dlouhý task zkouší vytrvalost a odolnost pilotů na maximum
Kromě psychiky bojujeme jako piloti rogal i s fyzickou únavou. Je to sport se vším všudy a vytrvat není jednoduché. V posledním, 150 km dlouhém tasku je znát únava na všech pilotech letících okolo mne. Já od poloviny trati melu z posledního. Je to cítit i z charakteru letu a točení. Stoupáme méně agresivně, přeskoky se letí pomaleji. Není síla a svaly bolí. Na konci trati, se vedoucí gaggle s vidinou cíle opět probouzí. Já reaguji bohužel příliš pozdě a palčivá bolest ramen, rukou a dalších "lítacích svalů" mne dostává cca 200m ve stoupání pod ty nejlepší. Už nemám sílu to dotáhnout a stoupání mizí. Na dokluz to není a tak ještě dotáčím ve slabém stoupání s nevýhodným snosem spolu s Antoanem Bosseliem. Protnutí poslední kružnice. Rozepnout. Povolit VG na aeru. Z posledních sil odtlačit a přistát. Cíl.
Úspěšný poslední task mě raketově posunuje do top 20 na 17. místo. Štěstí.
Vzhledem k bodové těsnosti velmi vrtkavá pozice. Dnes je odpočinkový den a tak sbírám fyzické i psychické síly na další boj. V teamech jsme 4. a od medailové pozice nás dělí rozestup 151 bodu z aktuálních 12524. Doufat nebude stačit, musíme dobře létat.
Aktuální výsledky naleznete zde



Závodní den druhý a první task. Včerejší první závodní den byl zrušen kvůli nepříznivým podmínkám.

Předpovědi dávají vítr 5-6ms se slábnoucí tendencí. To se ale nevypňuje a fouká poměrně dost, přes 22kmh. Naštěstí je méně vlhkosti a tak je jen málo kumulů (2/8 - 3/8) a termika funguje výborně. Snadno nacházíme stoupání silnější než 2m. Pod mrakem slabší a u země slabší. Optimální pásmo byla asi 1300m-2000m. Uprostřed údolí je spíš bezoblačná termika a dostupy nižší.

Daří se nám všem zvednout a trať i přes trochu zastíněnou první část rychle ubíhala. Na první otočňák cca 2km od něj jsem proletěl stoupání, kvůli snosu od kružnice jej vynechal. Otočil jsem a vrátil se do něj. V domění, že tak ušetřím vzdálenost snosu. Bohužel v zastínění bylo stoupání odspodu velmi slabé a tak jsem na tom byl asi o trochu hůře než zbytek gagglu.

Roviny byly zajímavé, snažil jsem se dohnal hlavní gaggle a dost tlačil na pilu. Překvapilo mě jak velké poloměry tady piloti točí. Někteří stoupají naprosto laxně a nevěnují tomu dostatečnou pozornost. Skoro v každém stoupání se mi podařilo prostoupat 4-5 pilotů a snad i díky tomu jsem trochu dotáhl.


Několikrát během točení jsem se skoro srazil s Matjasem Klemencicem. Pak už jsem si na něj dával větší pozor a snažil jsem se být nad ním.

Na dokluz ze třetího otočňáku jsme se vydávali cca z 2300m. Bylo to okolo 20km. Ta zajímavá část byly poslední 4 km, které byly proti větru a dokluz se tak špatně odhadoval. Já jsem si nechal rezervu 500m podle best glide příletu, ale letěl jsem trochu moc rychle. Ke konci jsem musel zpomalit, protože jsem dostal strach, že nedoletím :)

Kromě svého UNITY s rychlostní sondou létám ještě s novým Compeem. Kupodivu po přepočtení větru se oba přístroje na dokluzu shodly. To se mi často nestává.

Disciplínu podle času vyhrál Míra Čáp (GRATULACE!!!). Do cíle jsme doletěli všichni a tak je v teamu dobrá nálada.

Fotoalbum naleznete zde

Včera jsme i přes malé organizační problémy s autem úspěšně dorazili. Dnes máme první neoficiální tréninkový den. Foukal silnější V/SV a krátce po odpoledni měla přijít fronta. Což se vyplnilo a tak jsme utrhli ve vzduchu jen pár stoupáku a po hodině a půl přistáli. Deset minut na to přišla hůlava a déšť.


Teď sedíme na pokoji a prší. Po roce jsme opět viděli pár dobrých známých. Setkání na startu a u večeře bylo příjemné. Jochen Zeischka, Balasz Ujehly, Atilla a další měli dnes před startem úsměvy od ucha k uchu.


Těším se na soutěž. Team je zatím v pohodě.
Soutěž poběží live, stejně jako x-pyr, kde jsou 2 české teamy a jeden slovenský. Co z toho plyne? V práci se rozhodně nudit nebudete!

Letu zdar. Petr.

Mistrovství je za námi. Pro každého z nás vyznívá trochu jinou chutí. Odlétali jsme 5 tasků a vítěz si odvezl 3693 bodů za soutěžních kilometrů 443km. Počasí bylo ve znamení silnějšího výškového větru, turbulence, převývojů a při zastínění vlivem severní složky větru složitého zachycení. 

Někdo nezapomene na turbulentní oblasti, přeskok přes"dýzovou" oblast nebo uzemnění údolkou při cik-cak tasku. I když už na tomto terénu bylo mistrovství po několikáté, snad každý den obsahoval místo kde bylo potřeba zpomalit a trochu taktizovat. 
Na závodění je nejtěžší umět zpomalit ve správnou chvíli a doletět task za každou cenu.
Při závodění, adrenalinu a vidině dobrého umístění je právě toto snad to nejtěžší. Zkrotit v sobě nespoutanou závodní povahu pilota, snížit rychlost na optimálku. Snažit se přeletět zastíněné oblasti i přesto, že vás soupeři podletí. Vydržet tlak a doufat. Při letu ve výšce nebudete nejrychlejší, ale pokud vedoucí skupina nedoletí - vyhrajete task, nebo jej alespoň doletíte.

Výsledky

První tři místa letos vybojovali tito piloti:
  1. Dan Vyhnalík 3693b
  2. Petr Beneš 3517b
  3. Miroslav Čáp 3239
Mě se podařilo vybojovat 4. místo. Kromě nejlepších mne oslovilo létání Vlasty Bartase, který v několika tascích předvedl, že do naší špičky patří. Zůstane-li mu motivace a sportovní duch, určitě jej v závodní reprezentační špici opět uvidíme. A je to dobře! Lukáš Vojáček na startu předváděl velkou sebedůvěru svými starty ve stylu early bird. 

Věřit svým startům a schopnostem

Chvilku jsme i přemýšleli, že snad Lukáš chce být brzo dole na přistání, ale vždy se dokázal vyzvedat i z malých výšek. Snad nejkrásnější sportovní moment celého závodu byl jeho start do naprosto zastíněných podmínek. Jeho let podél svahu několik kilometrů daleko jsme sledovali se zatajeným dechem. 

Mířil na mýtinu, která byla jako jedno z posledních míst nasvícená Slunce. Když tam objevil stoupání, všichni jsme kvapem startovali a pomalu ztracená disciplína se tak nakonec odletěla. Zachycení, aniž by mu stoupání ukázali ostatní piloti je jeho silnou stránkou. Díky Lukáši za tyhle krásný a silný momenty v lítání.

Já bych chtěl také poděkovat, a nejen za sebe, všem zkušeným matadorům vzdušné arény za sdílení zkušeností a cenné rady pro každého, kdo se jen trochu vyptával a zajímal. Všichni jste motivací nejen pro mě ale i pro spoustu dalších pilotů.


Více fotek naleznete zde: (autorem je Karolína L, díky za fotky)
https://goo.gl/photos/XeSszok3DgHihtJV9

Prohlédnout si můžete i celkovou výsledkovou listinu v PDF
Jsem opět v závodním kolotoči. Greiffenburg, 24  pilotů  z ČR s nabroušenými závěsnými kluzáky na startu. Poprvé dělám člena task komise, ale spíš se učím od ostatních (Dana a Pedra). Vypisujeme v časovém stresu krátkou disciplínu na 76km. Prakticky klasická varianta cikcaku v hlavním údolí. Hlavní je rychlost. Mraky rostou a není moc času, než bude pršet.


Zachycení se daří snad všem, což je super. Hladová smečka tak čeká na startovní výstřel ve 13:30.
Task byl neuvěřitelně rychlý - nejlepší Petr Beneš a Dan Vyhnalík dolétávají po 1:17min s rozestupem pouhé jedné vteřiny! O dnešním malém vítězství Petra Beneše tak rozhodují spíše leading pointy.

Ti co jsou pomalejší kvůli přicházejícímu dešti ze západu disciplínu nedolétávají a přistávají v sílícím větru. Většina na oficiálním přistání a tak se svozem není moc práce. Než složíme aera, začíná pršet. Naštěstí ne moc. Když se rozfoukává slabá hůlava, všichni už jsou na bezpečně na zemi.
předběžná výsledkovka prvního dne

Z dnešního dne mám radost. S horami, vzduchem i aerem jsem cítil krásnou harmonii a radost z rychlého letu. Task byl orpavdu velmi rychlý a většinu přeskoků jsme delfínovali 70-85km/h. Tak intenzivní a rychlé závodění jsem ještě nezažil a každá nejistá otočka ve stoupání slabším než 3,5m byla ztráta času. (udělal jsem jich hodně :) mám se ještě co učit) Trochu mě mrzí, že mě ti nejlepší uletěli a já se moc nenaučil. Takže zítra znovu a lépe - chci lítat jako oni, protože lítají naprosto famózně.

Noví piloti, zvláště Lenka Trojanová dnes předvádí super výkon (více viz xcontest). Je krásný vědět, že díky nim rogalo jen tak nevymře a talentovaní lidé si k tomuto způsobu létání svojí cestu najdou.

Zítra bude nejspíš pršet. Uvidíme. Více info opět po odletěném tasku.

Letu zdar!
„Hang gliding: spojení lidského intelektu, síly svalů a aerodynamiky letícího stroje“

Sedíme pod křídly a pozorujeme hory. Vítr slabě pulzuje, bez rytmu, signalizuje zatím nevýraznou termiku. Myslím na dvě zalesněná žebra vpravo od startukam poletím po startu a na vypsanou úlohu. Zachycení na novém neznámém terénu v nás vyvolává nejistotu. Vyčkáváme. Část závodního pole odstartovala, ale ze startu na ně není výhled. Točí ve slabých stoupáních, nebo přistáli na rozlehlých lukách pod hřebenem? Nevíme. Gate se nezadržitelně blíží a tak startujeme. Skáčeme do toho. Zapnutím postroje je všechna nervozita pryč. Jen ty, speedbar, tvoje křídla někde v obrovském prostoru mezi horskými velikány a tunami neviditelného vzduchu. Gaggle točí pravou a vír křídel označuje stoupání. Navenek působí celek jako chaotická změť, ale celý letící chumel hledá společně nejsilnější stoupání. Přesnými pohyby řídíme křídla, letíme.

Letošní sezónu to český hanggliding team pořádně roztáčí. První výjezd na Lupo Open bohužel pokazilo počasí. Na druhý pokus minulý víkend už to, ale vyšlo. V devíti závodnících z ČR jsme stanuli v padesáti členném poli na startu v Ludeschi, kousek jižně Bodensee.



V příštím pilotu najdete čerstvý článek. Zde je ochutnávka, která Vás snad naláká otevřít papírový časopis a nasát trochu atmosféry, kterou jsme zažili.

"Start do prvního, 132 km dlouhého tasku. Části závodního pole se daří zvednout a vyráží prvním gatem. Směrem do samotného srdce Alp od Bodensee postupem dne proudí údolka. Alpská tepna, která zásobuje hory vzduchovou hmotou. V hlavním údolí, které je široké, nás toto proudění
nijak neohrožuje. V zužujících se, hluboko zařezaných údolích s minimem přistání může být velkým nepřítelem, kterému je lepší se vyhnout. Stoupání jsou neucelená a nenajdeš je tam, kde čekáš. Když letíš v nízké výšce u dna údolí, zvedáš se jen slabým a rozfoukaným stoupáním. Dobrá
taktika je zůstávat vysoko a dotáčet. Být trpělivý. Je ještě brzy a Slunce bude muset
vykonat kus práce, aby fungovaly trigger pointy, jak se v naší hantýrce říká obvyklým
„odtrhovým bodům“, kam údolní proudění nažene ohřátý vzduch."

Výsledky naleznete zde

Pár fotografií:






37 teamů ze 17 zemí světa se letos zůčastní nelehkého hike & fly závodu. Mezi vybranými účatníky kteří se pokusí překonat trať z přístavu Hondarribia před Pyreneje do Port de la Selva uvidíme takové hvězdy jako Chrigel Maurer, Aaron Durogati a Toma Coconea.