Po 1600 km v autě vystupujeme poněkud pomačkaní na přistání pod městečkem Krushevo. Cesta probíhala bez problémů, i přes mé počáteční obavy s cestováním na občanku. Jsem v Makedonii! Přes hranice jsem prošel bez problémů, dokonce za častých úsměvů celníků.
 |
| Vítejte v Makedonii... foto R. Grulich |
Po krátkém seznámení s místními piloty, kteří nás vedou na start, se nám otevírá první pohled na překrásnou krajinu Makedonie.
 |
| Pohled ze startu do údolí rozechvěje srdce každého pilota... foto R. Grulich |
Údolí o šířce asi 25 km obklopené horami asi 1500 m vysokými. Nad zalesněním, které je převážně listnaté, srdce notorických přistávačů do lesů jistě zaplesá. Hlavní start Meckin Kamen je orientován východním směrem. Radostně si užíváme pohled na místo, kde se budeme prohánět s větrem během našeho pobytu!
 |
| Monument poblíž startoviště křičící odvážně: "Svobodu, ne smrt!" |
Kluci jsou jako malí, téměř okamžitě po příjezdu rozbalují na startu křídla. Provádíme kontrolní seznamovací slet. Teda, já řídím, ale v duchu letím s nimi. Skáčeme do vzduchu a protahujeme si naše cestou pomačkané končetiny. S radostí zjišťujeme, že se přímo u přistání nachází krásný rybníček na koupání. Voda je příjemná a po dlouhé cestě osvěžující. Střídáme ještě dvakrát koupání a slet. Užíváme si.
Diskuse o místu ke kempování je delší a nerozhodná. Nakonec volíme místo asi 500 m po hřebeni se startem, kam lze bez problémů dojet autem. Jde o poutní místo, v jehož blízkosti je makedonský monument svobody. Když stavíme stany, je již téměř tma. Nafukuji svojí postelovou matraci a konečně po více než 20ti hodinách strávených v autě usínám jako člověk. Ráno se probouzíme v příjemném stínu stromů, které chrání naše kempoviště od ostrých slunečních paprsků. Snídáme pohodlně na turistických stolcích, které jsou zde pro poutníky (rozuměj rodiny s autem, co se přijdou naobjedvat a zahodit odpadky).
Sobota. Jedeme do vzduchu.
První letový den začíná, já se hned po startu zvedám a letím 15 km na sever až ke špici hřebenu. Odtud dále na východ, kde přistávám pod úpatím kopce. Trochu zklamaně se dívám na bratry "Vyparinovce", kteří se na křídlech Niviuk Icepeak 6 zvedají nade mnou. V létání v rovinách mám velké rezervy a teprve se s ním seznamuji. Co jsem mohl čekat, než brzské přistání ihned po vstupu do rovin po 22 km letu.
 |
| Můj první let XC let v Makedonii. |
Dobrodružství začíná přistáním!
Nenechám se odradit a balím křídlo. Jak se později ukazuje, to správné dobrodružství přistáním teprve začalo! Jsem 15 km vzdušnou čarou od startu. Slunce nelítostně pálí. Vyprahlá půda pod nohama se snaží otestovat teplotu tání podrážek na mých keckách. Co se dá dělat, spojení s klukama nemám a volat je na svoz uprostřed letového dne? Na to jsem moc ješitný. Vydávám se tedy jihozápadním směrem na Krushevo.
 |
| Vodní hladina, na kterou jsem náhodně narazil po přistání v terénu. |
Po hodinovém pochodu po okraji tabákových a kukuřičných polí mě něco dovedlo k vodní nádrži podobné té na přistání. S potešením vidím děti z nedaleké vesnice, kteří se koupou. Voda je ozvěžující. I když dětem nerozumím, připojuji se k nim. Malý prcek, běhá bos jako raketa. Tahá mne za ruku a ukazuje mi pramen pitné vody. Zázrak nevypařím se! To už jsem doslova obalen houfem starších i mladších dětí - kluků, kteří rozebírají a zkoumají obsah mého obrovského batohu. Několik z nich umí anglicky. Seznamujeme se a po chvilce mě doprovázejí k silnici, kam jsem chtěl svolat svoz (ješitnost zahnalo horko a pětikilometrový pochod polopouští :D )
Na svoz budu čekat delší dobu, děti mne tedy berou do "svojí" vesnice. Zde se setkávám s většinou místních obyvatel, kteří jsou vesměs velmi přátelští a také plaší (hlavně ženy). Jde o malou muslimskou vesnici, žijící zemědělstvím. Téměř na každém dvoře mají traktor a hospodářská zvířata. Děti mají tříměsíční školní prázdniny, při kterých pomáhájí rodičům s prací doma. Jinak dojíždějí do muslimské školy do města. Poznávat místní obyvatelsto je zajímavé. Místní obchodník umí německy, chvilku se bavíme. Kupuji sladkosti dětem. Přichází za mnou Imán vesnice - starosta a duchovní vůdce, který umí anglicky. Na svoje postavení je překvapivě mladý, tipuji ho tak na 35 let. Přesto je vidět, že má u ostatních respekt. Když přichází, hovory a šeptání utichají. Hostí mě místní kávou a chlebem se sýrem. Starší děti kupují Pepsi a společně ji pijeme.
Pár hodin čekání v nezvyklé společnosti uběhlo jako voda a kluci, naskládání do auta přijíždějí. Svoz je tady. Rychlý nákup v místním krámku (za zjevné radosti paní domu, která v něm prodává) a odjezd. Obohacen takovou zkušeností jsem nakonec rád, že jsem v této části Makedonie přistál.
 |
| Velký chrám a Treskavec, pravoslavné poutní místo nad městem Prilep. |
Zeměpis ani sociologie nejsou moje oblíbené obory. Přesto je zajímavé, že menší vesnice jsou nábožensky izolované. V Makedonii vedle sebe existují vyznavači Pravoslaví a Islámu. Jak jim víra přikazuje, nemají se rádi. Tolerují se lidsky, netolik nábožensky. Děti chodí do oddělených škol a nemají se mezi sebou rádi. Větší města jsou vesměs pravoslavná-mešity v nich naleznete jen na okrajích. Mešity v centrech jsou v demoličním stavu. Často je tak vidět zajímavý kontrast odpovídající na otázku, které náboženství zde má "silnější" projev. Vedle sebe tu totiž naleznete zdobený pravoslavný kostel spolu s rozbořenou mešitou popsanou nenávistnými nápisy.
V dané hodiny znějí z mešit hlasité zpívané modlitby. Vrcholky hor oproti tomu zdobí výrazně umístěné kříže. A ať jste kdekoliv, silnou příslušnost obyvatel k jedné či druhé víře máte pořád na očích.
Větší hrozbou než náboženské nepokoje jsou však etnické rozpory. Albánci jsou Makedoncemi nenávidění přistěhovalci. Veškeré sociální nepokoje se točí okolo nich, například i ty poslední z jara letošního roku, kdy došlo k vraždě pěti albánských rybářů skupinou nacionalistů.
K turistům se ale vesměs chovají slušně a přátelsky - není divu, turistický ruch je, hlavně v zimní sezóně, jedním z majoritních druhů příjmu místních obyvatel. Krushevo je totiž v širokém okolí známé lyžařské centrum.
Sobotní večer
je ve znamení zahajovacího ceremoniálu. V době našeho pobytu se v Krushevu koná soutěž FAI-2 Czech Axis Open v cross-country létání. Úvodní řeč zahajuje Goran Dimiskovski (pilot PWC závodů). Po něm účastníky vítá sympatická Renáta Kůhnová (netřeba představovat naši reprezentantku v XC, držitelku několika titulů). Po úvodním slovu přichází samotná zahajovací ceremonie v podobě tradiční makedonské taneční skupiny. Piloti a místní obyvatelé tanečníky odměňují potleskem a poté se všichni rozprchávají hledat večerní zábavu.
 |
| Tradiční tance na zahajovacím ceremoniálu. Foto Roman Grulich |
Závodit? Nezávodit?
V Krushevu, kde večer korzujeme, se setkávám s přáteli. Diskutujeme. Postupně zjišťuji, že hovor se točí hlavně okolo soutěže, která je čeká. Nejsem přihlášen. Myšlenka zůčastnit se první soutěže společně s nimi mne pomalu nahlodává víc a víc. Loučíme se a s mojí partou odjížíme do kempu. Většina účastníků soutěže má ubytování v Krushevu, za příjemnou cenu okolo 5-10 Euro. S přáteli chvilku sedíme a vyzvídáme, kdo jak dnes létal. Do stanu ulehám s myšlenkou na "závodní létání". Je to výzva! Rozhodnutí si nechávám na ráno, registrace je možná do osmé hodiny raní. Usínám.
Pokračování zanedlouho v 2. části...
Díky Romanovi za možnost použít jeho fotomateriály. Část z nich pochází i z Google, GoogleEarth a tracklog je z Xcontest.
0 comments:
Okomentovat